INTERNET, KNIHOVNY A POSTMODERNI SVET

Doc. PhDr. Rudolf Vlasak
UiSK FF UK

Lidstvo si sve hlavni komunikace, at uz dopravni, listovni nebo telefonni, vytvari zpravidla organizovane. Je tu obvykle nejake ministerstvo, statni ci mistni sprava, proste jakasi uredni a take ekonomicka autorita, ktera to planuje, stavi, rozviji a zejmena urcuje dopravni pravidla. Take v pripade datovych komunikacnich infrastruktur se toho, zejmena v Evrope, chopily staty. Pod spravou jejich PTT byly na prelomu 70. a 80. let vytvoreny verejne datove site. A ministerstvo obrany USA stavelo svoji pocitacovou sit ARPANET, na jejimz now how v roce 1986 vznikla pod National Science Foundation americka paterni sit dnesni site siti - Internetu.
Na prelomu 80. a 90. let vsak doslo k necemu dosud nevidanemu. Nejen americka, ale postupne take britska a pak cela zapadoevropska a nasledne vpodstate celosvetova akademicka obec se chopila asi jedinecne dejinne prilezitosti. Svoji prislovecnou globalnost a pritom spontannost a odpor k jakemukoli druhu autoritativni organizovanosti vedy promitla do sveta elektronicke komunikace. Vskutku uctyhodnych technickych parametru internetovskych prostredku vyuzili vedci a vysokoskolsti pedagogove i studenti k tomu, aby se takrka pres noc vytvoril vlastne novy svet. Je to svet nikym, jen technickymi parametry pocitacu a propustnosti linek omezovane mezilidske komunikace. Ma skutecne globalni rozmery a navic uz z akademicke obce pronikl i do sveta obchodu a podnikani. A nejen v zemi jeho zrodu hluboko pronikl do politickeho zivota. Najednou, a to zcela mimo uredni svet post a telekomunikaci a take mimo tradicni politicke i ekonomicke autority, bez ohledu na vsechny druhy hranic (statni, narodni, etnicke, jazykove, profesni), si zde nijak nedefinovana svetova komunita lidi, pracujicich s pocitaci a informacemi, vytvari uplne novou realitu.
Internet, tento fenomen konce tisicileti, se vymyka vsem dosud znamym civilizacnim fenomenum. Pomineme-li kov a sklo pocitacu a spoju, neboli jeho hmotnou zakladnu, je bez jakehokoli ridiciho centra vpodstate chaoticky spoluvytvaren vsemi moznymi typy instituci i neinstituci, casto nezavislymi jednotlivci a skupinami "pro slavu", ale soucasne take podniky, kterym naopak o zisky jde. Mozna, ze to je v dnesnim postmodernim chapani sveta zakonite. Prezident prestizniho Massachusettskeho technologickeho institutu napsal do nedelni prilohy Washington Post 14. ledna 1996: "Obrovska mira spolecneho a vzajemneho propojeni Internetem je vytvarena jinak nez telefonem a skryva v sobe moznost vytvorit novy typ spolecnosti, entity samy o sobe."
Ti, kdo pracuji s informacemi profesionalne, a to jsou prakticky vsichni, oznacovani v ekonomii obrazne bilymi limecky, se bez pouzivani sluzeb a funkci Internetu postupne vyrazuji ze sve odborne komunity. Stavaji se outsidery. Nejsi-li na Internetu, jako bys nebyl - to je moderni parafraze anglickeho "publish or perish". Studenti na vetsine vysokych a casto i strednich skol, a to nejen v hospodarsky nejvyspelejsich zemich, si uz zivot bez Internetu dovedou jen stezi predstavit.
Digitalni medialni universum Intrenetu, jak to bylo receno uz o papiru, snese vsechno. Osobni a sluzebni korespondenci, diskuse soucasne vice ucastniku, elektronicke edice novin, casopisu, knih, hudebnich del, ale i zabavnych, umeleckych, naucnych, sportovnich vsech jinych myslitelnych kategorii poradu, vysilanych radiem a televizi, a navic jeste pocitacovou obrazovkou zprostredkovany vstup do galerii, muzei, zoologickych zahrad, prirodnich parku a rezervaci vsude na svete. Internetem lze objednavat hotel, letenku, lze tu i vyrizovat financni transakce vcetne burzovnich, inzerovat a dokonce i vest volebni boj (viz tandem Clinton - Gore v minulych prezidentskych volbach USA). Kde kdo zacina byt "elektronicky" dosazitelny, vsechno je videt a dokonce i slyset - v prostredi multimedialnich aplikaci sluzby World Wide Web.
Do tohoto sveta vstoupily, nikoli nahodne mezi prvnimi, knihovny a informacni strediska. Zprvu online zpristupnovanim katalogu a bibliografickych databazi. Jenomze u toho pochopitelne nezustalo. Digitalni revoluce a tato sit - to je prostredi, v nemz doslo k necemu, co renomovane autority oznacuji zmenou knihovnickeho paradigma.
Uz v 60. letech se s prvnimi aplikacemi pocitacoveho zpracovani uplnych textu dokumentu vynorila otazka budoucnosti knihoven. Tehdy se poprve objevily prognozy drasticke redukce papiroveho informacniho media a vseobecne se soudilo, ze pocitace budou znamenat totalni ubytek tiskovin. Opak se stal pravdou. Vzhledem k mimoradnym prednostem pocitacove pripravy dokumentu vseho druhu doslo paradoxne k dalsi vlne papirove zaplavy civilizace. Nicmene dnes jde v elektronickych formach komunikace dokumentu prece jen do tuheho a otazka budoucnosti knihoven se vynoruje znovu, mozna o neco nalehaveji, nez pred 30 lety.
Koncem roku 1995 byl zavrsen zajimavy prognosticky projekt, ktereho se zucastnilo 900 spickovych vedeckych pracovniku pusobicich v Nemecku, tzv. Delfskou studii. Obsahuje celkem 131 jednotlivych prognoz v technologiich, ktere maji vyrazne ovlivnit vyvoj splecnosti v prvnich dvou dekadach 21. stoleti. Ne nahodou se mezi hlavnimi predikcemi objevuje vize online pristupu do elektronicky vystavovanych kniznich fondu narodnich knihoven pro kazdeho obcana clenskych statu Evropske unie. Pise se dokonce o moznosti listovat a take si cist v techto elektronickych dokumentech, a to uz v roce 2002.
Opet se tak vraci primo hamletovska otazka dnesniho knihovnika. K cemu klasicke knihovny, i kdyz nabizejici nejen tistene dokumenty? Zajdou do nich ctenari, vybaveni lehkymi, prenosnymi notebooky s vestavenymi prjimaci a vysilaci pro praci i v digitalizovanych radiokomunikacich a jejich prostrednictvim v celem kybernetickem prostoru informacnich dalnic? A mnozi se dnes ptaji: Budou ty dnesni, i kdyz modernizovane knihovny vyhledavat divaci domacich televizi, slouzicich soucasne jako terminaly, resp. klienti vsech moznych svetovych systemu, nabizejicich elektronicke verze del takrka veskere svetove literatury? A budou potrebovat sve ustavni, podnikove a akademicke knihovny vedecti a vyzkumni pracovnici, ovladajici na svem pracovnim stole vyspelou multimedialni stanici, jejimz prostrednictvim vstupuji do vetsiny z relevantnich dokumentu - casopiseckych clanku, encyklopedii a slovniku, vyzkumnych zprav, sborniku z konferenci, patentu, norem atd., zpristupnovanych uz dnes celou radou serveru? Budou vlastne dnesni knihovny jedinymi a prirozenymi misty vstupu ctenaru do knihoven virtualnich?
Tyto otazky si kladou i velmi renomovane osobnosti dnesniho knihovnickeho sveta. Svedci o tom napr. mezi jinymi velmi polemicka uvaha hned ve spolecnem uvodnim slove soucasneho prezidenta a vykonneho viceprezidenta OCLC k posledni vyrocni zprave o vyzkumnem programu tohoto snad nejvyznamnejsiho svetoveho knihovnickeho systemu. A jejich odpoved na stale se objevujici predpovedi konce knihoven, v danem pripade uz diky predpokladanemu rozvoji Internetu, zni: "Nic nemuze byt dale od pravdy: sit neni knihovna. Divoke hranice Internetu asi vzdycky zustanou divokymi, ale nedaleko od nich bude existovat to podstatne, umeni informacniho managementu knihovniku, knihoven a knihovnickych systemu. O tom neni pochybnosti." Nicmene podstatna cast praci, ktere vyzkumny utvar OCLC provadi a ve zminene zprave vykazuje, smeruje prave k virtualizaci a s tim i k digitalizaci a tedy k bezpapirovym dokumentum a manipulaci s nimi bez potreby knihovnich regalu. Spolu s nimi vsak muzeme snad dodat: ale ne bez knihovniku.
Kde si vsak v tomto digitalizovanem, totalne sesitovanem a zadnou autoritou nerizenem postmodernim svete najde dnesni knihovnik misto? Samozrejme, ze opet v knihovnach. Knihovna je dnes predevsim instituci informacni. Je a bude tim nejlepsim, protoze verejne pristupnym a odborne vybavenym mistem kontaktu obcana se svetem informaci. Informaci ulozenych na nejruznejsich mediich a dostupnych v rade pripadu prave na odbornicich zavislymi zpusoby. Neverim, ze listovani a cteni hezkych knizek a casopisu prestane lakat. Tak jako vynalez filmu neznamenal zanik divadel a vynalez televize nezpusobil zanik ani divadel, ani filmu, tak ani mikrofilmy ci mikrofise, ani budouci totalni digitalizace jako ovsem jen varianta existence jakychkoli dokumentu, nebude znamenat zanik knihoven.
A knihovny v prostredi Internetu? Vymluvne se k tomuto problemu stavi jedna z nevyznamnejsich svetovych internetovskych prirucek "The Internet for everyone", sestavena neknihovnikem Richardem W. Wigginsem. Prave knihovnam venoval celou kapitolu, kterou autorsky pripravila Judith Matthewsova a nazvala ji priznacne: "Dolovani v Internetu: perspektiva knihovnika". Dokumentuje fakta o tom, ze "...pravdepodobne neexistuje profese, ve ktere jde v porozumeni, vyuzivani a take prispivani do zdroju Internetu o tolik, jako v knihovnictvi".
Dnes uz nejde jen o "tradicni" online vyhledavani informaci, ale do kybernetickeho prostoru vstoupili i nakladatele a dodavatele dokumentu. Nejen ze zde vystavuji svoji nabidku, ruzne "books in print", ale navaznymi prostredky umoznuji knihovnam bezpapirove vyridit cely akvizicni proces, ovsem krome fyzickeho dodani vlastniho dokumentu. Uveme zde jako priklad nedavno vznikle sdruzeni ICEDIS (International Committee on Electronic Data Interchange for Serials) - organizaci sdruzujici nejvetsi subskripcni agentury a soucasne nakladatelstvi vedecke, lekarske a technicke literatury. Spolecne vytvareji jednotne formaty a souvisejici standardy pro komunikaci v oblasti nakupu, prodeje a jeho zprostredkovani pro knihovnickou akvizici i dalsi zpracovatelske operace a sluzby ve prospech uzivatelu. Vse je zalozeno na sirsim standardizacnim zaklade EDI (Electronic Data Interchange) jehoz prostrednictvim dochazi k tzv. bezpapirove obchodni komunikaci, vcetne fakturaci a plateb.
Tato konference bude jednat o nejruznejsich aspektech dnesni reality knihoven a informacnich center v prostredi globalnich pocitacovych siti. Pujde i o elektronicke knihovny. Predevsim vsak, jak doufam, pujde o funkce, kterymi slouzi a budou slouzit svym ctenarum - uzivatelum informaci.


Zpatky do INFOMEDIA 96.