Evidence Based Medicine (EBM) hýbe lékařským světem, o čemž svědčí vzrůstající počet odborných informačních zdrojů s přívlastkem evidence based v názvu i neustále se rozšiřující okruh lidí přicházejících s EBM do styku, ať už jako tvůrci a shromažďovatelé nebo jako uživatelé zmíněných produktů. Do které kategorie patří pracovníci lékařských knihoven a informačních center?

V souvislosti s informačními pracovníky se nejčastěji hovoří o jejich úloze v propagaci informačních zdrojů pro EBM, o vzdělávání uživatelů v oblasti vyhledávání v databázích typu Medline i v databázích specializovaných, např. Cochrane Database of Systematic Reviews, o předávání zkušeností a vytváření nástrojů pro efektivní vyhledávání. Jejich úloha tedy zatím spočívá především v pochopení idey EBM a informačních potřeby z ní vyplývajících a náležité přizpůsobení svých služeb. Je však vůbec možné, aby se široká obec lékařských knihovníků a informačních pracovníků aktivně podílela také přímo na vzniku ”evidence”?

Co je ”evidence”

Nejprve si ukažme, co je z pohledu EBM považováno za ”evidence” – důkazy správných postupů, především diagnostických a léčebných.

[Zdroj: SUNY Health Sciences Evidence Based Medicine Course Course © SUNY (State University of New York), 1997.]

Z obrázku jasně vyplývá, že v hierarchii tzv. důkazů či svědectví jsou nejvýše hodnoceny meta-analýzy, spolu se systematickými přehledy (ty na obrázku chybí), které zpracovávají výsledky souboru randomizovaných studií zabývajících se daným problémem, např. farmakoterapie hypertenze u starších osob, a v některých případech používají meta-analytické metody. Tyto přehledy se snaží podchytit nejen studie publikované, ale i ty nepublikované, u kterých je vyšší pravděpodobnost negativních výsledků, a které nebývají do standardních přehledových prací zahrnovány.

Po meta-analýzách následují samotné jednotlivé studie, randomizované, prospektivní, retrospektivní atd., jejichž výsledky jsou zpravidla publikovány v odborné literatuře a které tvoří největší část svědectví. Pro některé oblasti medicíny, zvané někdy šedé zóny, však existuje málo studií, a tak je nutno se spokojit s ostatními formami důkazů, např. kazuistikami, popisujícími jednotlivé případy.

1. Spolupracujte. Vytváření systematických přehledů je především týmová práce.
2. Stavte na nadšení jednotlivců, získejte lidi z různých oblastí (aneb, přizvěte i knihovníky).
3. Vyhněte se duplikacím (profesionální rešeršéři vám pomohou zjišťovat současný stav).
4. Minimalizujte tendenčnost.
5. Buďte aktuální (nechť má váš informační specialista vždy po ruce výsledky průběžných rešerší).
6. Snažte se o relevanci.
7. Podporujte přístup ke kvalitním informacím (knihovník budiž vaším věrozvěstem).
8. Zajišťujte kvalitu.
9. Zajišťujte kontinuitu.
10. Odstraňujte bariéry.

Tolik principy a teď k práci samé. Proces vytváření přehledů zahrnuje formulování problému, vyhledání a výběr studií za použití elektronických databází, citačních rejstříků i ručního prohledávání souboru základních časopisů, následné zhodnocení kvality vyhledaných studií, sběr dat, analýzu a prezentaci výsledků, interpretaci výsledků a kontinuální aktualizaci již sestaveného přehledu novými údaji.

Z uvedených deseti přikázání i z postupu tvorby SP vidíme, že prostor pro participaci knihovníků a IP v procesu vytváření zdrojů pro EBM existuje, v dokumentech CC samotné i v odborných článcích je přímo voláno po podpoře z jejich strany a zdůrazňuje se důležitost jejich spolupodílení se (2, 3, 4). Jak by tento podíl mohl vypadat, jsme si částečně již ukázali. Zejména v prvních fázích tvorby systematického přehledu, kdy se provádí vyhledávání a výběr studií k danému problému, by se jistě uplatnila znalost jejich znalost informačních zdrojů a především zkušenost se sestavováním rešeršní strategie, zejména v bibliografických databázích.

V praxi to však zatím vyhlíží tak, že iniciativy se v rámci CC chopili především lékaři, kteří sice využívají různých rešeršních návodů vytvořených knihovníky a informačními pracovníky, ale těchto je v Cochrane Groups poskrovnu, přestože právě oni by mohli být integrální součástí každého editorského týmu .

Clinical Evidence

Co je však velmi důležité je skutečnost, že na vyhledávání a výběru důkazů, které budou do kompendia zahrnuty, spolupracují lékaři-klinici a informační specialisté, kteří vyhledané studie posuzují podle kritérií určených k hodnocení kvality klinických studií. Účast informačních pracovníků je příkladem překonání jednoho z klasických mýtů opřádajících EBM (3), podle kterého je v této oblasti místo pouze pro experty na poli medicíny.

Aktivní podíl informačních pracovníků v medicíně na tvorbě specializovaných informačních produktů určených na podporu klinického rozhodování a pro aplikaci principů EBM v praxi je možný, ba dokonce se zdá i velmi nutný a žádoucí. Vyžaduje pouze jedno, aby se tito urychleně seznámili se základními principy EBM a začali se tvůrcům ”evidence” více vnucovat nejen jako článek, který spojuje tvůrce a uživatele, ale i jako článek přímo v tvorbě.

Mgr. Adéla Baková, v roce 1998 absolvovala Ústav informačních studií a knihovnictví, v současné době vedoucí Vědecké lékařské knihovny IKEM.