Logo INFORUM 2001 - zpět na home
O konferenci
Program
Sponzoři
Výstava
Ceny Inforum
FotoForum
Anketa
Výbor konference
Archív - předchozí ročníky

Název sekce

Informační etika a legislativa

Autorské právo a licenční smlouvy ve vztahu ke knihovnám

Martin Boháček, Vysoká škola ekonomická v Praze, fakulta mezinárodních vztahů

Nový autorský zákon (s účinností od 1.12.2000) se významně dotýká činnosti knihoven. Příspěvek se zaměří na některé otázky jeho interpretace (i ve vazbě na upravený Návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu a souvisejících právech v informační společnosti) a na právní otázky licenčních smluv, které mají význam v praxi knihoven zejména ve vazbě na nově zřizovaná konsorcia knihoven. Zároveň se pokusí z hlediska českého práva a praxe odpovědět na podobné otázky, zkoumané na evropské úrovni v projektu Komise EU a sdružení evropských knihoven EBLIDA s názvem CELIP, na něž bude zaměřen referát p. Tuuly Haavisto. Můj referát lze proto z tohoto hlediska také chápat jako koreferát k jejímu referátu.

Licenční smlouva – pojem

Pojem licence – svolení k činnosti, která je jinak zakázána (“licere” – svolovat)

      V oblasti soukromého práva: svolení k výkonu práv z duševního vlastnictví

      AZ: “svolení k výkonu práva dílo užít”

      MODEL LICENCE:

absolutní právo

. . . . . . .

autora

. . + A . .

 

. . . . . . .

   

 

      relativní právo P (A) ======> N

       

      Udělena: - smlouvou

        • jednostranným úkonem ?
        • zákonem (výjimky)
        • rozhodnutím státního orgánem (nucená licence)

 

    1. Definice: Poskytovatel v rámci svého výlučného práva k nehmotnému statku nebo jiné možnosti dispozice s ním (např. vyplývající z utajení know-how) dává svolení k jeho výkonu nabyvateli.
    2. Smluvní strany: poskytovatel (popř. autor sám) - nabyvatel

    3. Licenční smlouva versus smlouva o převodu práv (koupě, cesse, převod ochranné známky nebo patentu aj.)
    4. Licencí se poskytovatel svého práva nezbavuje, nepřevádí ho, jen v rámci svého práva vytváří pro nabyvatele nové právo

      Smluvní strany: - prodávající – kupující

      - postupitel – postupník (u relativního práva, např. u převodu práva z licence)

      - převodce – nabyvatel (nový majitel patentu aj.)

    5. Licenční smlouva versus smlouva o dílo
    6. U licenční smlouvy nehmotný statek již existuje; u smlouvy o dílo (o dílo nehmotné) se nehmotný statek teprve na základě smlouvy tvoří; smlouva o dílo nehmotné má často některé licenční prvky

      Smluvní strany: zhotovitel (popř. autor) – objednatel

      Nehmotný statek (nehmotné dílo) musí být podle obou smluv vyjádřen v hmotné, objektivně vnímatelné podobě

       

    7. Licenční smlouva versus nájemní smlouva
    8. Nájemní smlouva (či smlouva o výpůjčce) se týká věci (hmotného předmětu nebo podniku), licenční smlouva se týká nehmotného statku

      Společné je, že účelem obou je jen přenechání předmětu smlouvy druhé straně do užívání, nikoliv převod práv k němu

      Smluvní strany: pronajímatel - nájemce

        

    9. Licence versus sublicence (podlicence)
    10. MODEL SUBLICENCE:

      Plic (A) ====> Nlic (P)sublic ———> Nsublic

      Poskytovatelem sublicence je nabyvatel licence a poskytuje mu výkon práva v rámci svého relativního práva, které získal z licence, ne však v širším rozsahu, než sám získal od poskytovatele licence. Nabyvatel licence zůstává ve vztahu k poskytovateli licence i nadále, k poskytnutí sublicence musí mít svolení poskytovatele licence.

      Na sublicenci se vztahuje úprava licence obdobně (§ 57 AZ).

      Smluvní strany: poskytovatel sublicence (= nabyvatel licence)

      – nabyvatel sublicence

    11. Licence versus převod práva z licence (cesse nabyvatelových práv a privativní intercesse jeho závazků)

      MODEL PŘEVODU PRÁVA Z LICENCE

      Plic (A) ====č N1 (P-tel)postupitel ———ŕ N2 (P-ník)postupník

      Nabyvatel licence své relativní právo i závazky z licence převede na nového nabyvatele, opět však nikoli v širším rozsahu, než sám získal od poskytovatele licence. Nabyvatel nezůstává ve vztahu s poskytovatelem, místo něho do vztahu vstoupí nový nabyvatel licence, k převodu práv musí mít původní nabyvatel svolení poskytovatele licence.

      Na převod práva z licence se vztahují ustanovení o postoupení pohledávky z ObčZ.

      Smluvní strany: postupitel (= původní nabyvatel licence)

postupník (nový nabyvatel licence)

 

Systém právní úpravy licenční smlouvy v českém právu

Podle předmětu licence – nehmotného statku

Licence k:

  • autorskému dílu (včetně počítačových programů)
  • nehmotným statkům souvisejícím (uměleckému výkonu výkonného umělce, zvukovému záznamu, zvukově-obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání)
  • obsahu databáze
  • patentu, užitnému či průmyslovému vzoru, topografii polovodičových výrobků, nové odrůdě rostlin a plemenu zvířat
  • obchodnímu tajemství
  • ochranné známce
  • znakům měst a krajům, olympijským symbolům, technickým normám
  • obchodní firmě, názvu právnické osoby nezapsané do obchodního rejstříku, jménu a příjmení fyzické osoby nezapsané do obchodního rejstříku
  • jinému označení, pokud se stalo pro svého nositele příznačné aj.

Podle postavení subjektů

  • licenční smlouva mezi podnikateli: obchodní zákoník
    • §§ 508 – 515 ObchZ (jen pro průmyslové vlastnictví) + zákon o ochranných známkách popř. jiný zákon o průmyslovém vlastnictví aj.)
    • autorský zákon + obecná ustanovení ObchZ (pro autorská díla, nehmotné statky související, databáze), §§ 508 – 515 ObchZ nelze použít
  • licenční smlouva, kde jedna nebo obě strany nejsou podnikateli (např. knihovna): občanský zákoník + autorský zákon; v tomto případě nelze sjednat ObchZ “volbou zákona” podle § 262 ObchZ
  • “spotřebitelské smlouvy” dle § 52-57 ObčZ, ale jen kupní, o dílo a jiné dle části VIII. ObčZ

 

Mezinárodní prvek - rozhodné právo pro licenční smlouvu

Rozhodné právo určitého státu lze zvolit pro samotný smluvní vztah; není-li zvoleno, určuje se podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Tímto právním řádem se řídí i změna smlouvy, její zajištění a porušení.

Nelze však zvolit autorské právo určitého státu – to je dáno podle principu teritoriality, tedy např. pro užití autorského díla na území ČR vždy jen české autorské právo = i když se licenční smlouva řídí cizím právem, musí být v souladu s českým AZ; totéž platí i pro licenci k jiným nehmotným statkům.

Řešení sporů

Sudiště může být též sjednáno ve smlouvě:

- soud určitého státu

  • rozhodce (rozhodčí soud), popř. mediátor
  • lze využít rozhodců a mediátorů WIPO

 

Co je “silnější” – smlouva nebo zákon?

U dispozitivních ustanovení zákona lze sjednat něco jiného ve smlouvě – lze je poznat podle formulace v zákoně “není-li sjednáno jinak” aj.

U kogentních (ostatních) ustanovení zákona je odlišně sjednaná část smlouvy neplatná; významné zejména u smluv, které se řídí cizím smluvním právem, ale českým AZ

AZ je “silnější” např. tam, kde stanoví výjimky z výlučných práv autora ve prospěch uživatelů (např. kopie pro osobní potřebu) nebo speciálně knihoven, archivů a jiných nevýdělečných školských, vzdělávacích a kulturních zařízení (právo půjčovat, pořizovat kopie pro potřebu konzervační či archivní účely) aj.

Odlišné pojetí smlouvy v anglo-americkém právu

Podrobná ustanovení jsou potřebná proto, aby vyloučila možnost jiného výkladu soudu a “doplnění” o ustanovení, která by dle názoru soudu ve smlouvě měla být, kdyby byly smluvní strany “řádnými hospodáři” – tzv. terms implied by court

Všeobecné podmínky, rámcová smlouva, přílohy

Všeobecné podmínky (formulářové podmínky) bývají často na rubu nebo jako zvláštní část smlouvy. Je třeba zjistit, zda nejsou v rozporu s ujednáním smluvních stran “na líci”, neboť jinak je rozporná část smlouvy, popř. celá smlouva neplatná.

Problém všeobecných podmínek je někdy řešen v samostatné rámcové smlouvě, která se pak vždy použije jako součást jednotlivých dílčích smluv. Problém s rozporem je obdobný.

Pokud je ve smlouvě příloha, popř. více příloh a tvoří její neoddělitelnou část, rozpor mezi ní a vlastním textem smlouvy, popř. mezi přílohami navzájem způsobuje neplatnost příslušných rozporných částí, popř. celé smlouvy.

 

Typy licencí

  • výhradní (výlučná, exkluzivní), sólová, nevýhradní (nevýlučná, jednoduchá)
  • sdružená (package licence)
  • smíšená
  • shrink-wrap; otázka:
    • písemné formy (je nutná u výhradní a sólové licence § 46 odst. 4, u licencí v oblasti průmyslového vlastnictví aj.)
    • sdělení, že byla přijata uživatelem, druhé straně – poskytovateli licence (řešeno rozdílně v § 275 odst. 4 ObchZ – postačí konkludentně a v § 43c odst. 1,2 a § 44 odst. 1 ObčZ – přijetí musí dojít navrhovateli
  • click-on (click-through);
    • uzavření podle § 43c, ale v praxi se vyžaduje ještě jedno potvrzení uživatele, aby nedošlo k náhodnému souhlasu
    • problém tzv. elektronického obchodu
    • nová úprava u spotřebitelských smluv uzavíraných prostřednictvím komunikace na dálku bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran
  • křížová (cross-licence)

 

 

Obsah licenční smlouvy

  • preambule
  • cíl
  • definice pojmů
  • předmět smlouvy
  • způsob splnění závazku poskytovatele (dodání hmotných nosičů, internetových adres, manuálů, instalace, protokol o převzetí aj.
  • práva poskytovatele
  • práva nabyvatele
  • licenční poplatky
  • platební podmínky
  • přístup uživatelů
  • zajištění závazků (např. výhrada vlastnictví)
  • odpovědnost a sankce (smluvní pokuta, úrok z prodlení)
  • vyšší moc
  • převod práv ze smlouvy na právní nástupce
  • řešení situace konkursu některé ze smluvních stran
  • ukončení smlouvy výpovědí nebo odstoupením
  • řešení práva na přístup po ukončení platnosti licence (ke kterým zdrojům, v jakém rozsahu)
  • rozhodné právo a řešení sporů
  • trvání smlouvy a otázka jejího prodlužování
  • řešení změn smlouvy
  • příloha a jejich povaha (součást smlouvy nebo ne)
  • odkaz na všeobecné podmínky nebo rámcovou smlouvu
  • účinnost
  • podpisy

  

 

Konsorcium – pojem

Pojem není používán právními předpisy ČR ani “právně definován” – neostrý, různé právní formy

V HZ 1990-1991 konsorcium byla právnická osoba (sdružení s právní subjektivitou) vznikalo neformálně

V právu anglo-americkém se jím míní sdružení právnických osob, které nemá právní subjektivitu

 

1.Právní formy

  • soubor dvoustranných smluv
  • sdružení bez právní subjektivity § 829 a n. ObčZ
  • zájmové sdružení občanů
  • zájmové sdružení právnických osob § 20f a n. ObčZ
  • obecně prospěšná společnost
  • obchodní společnost (s.r.o., v.o.s, k.s.)
  • <

2.Jednání jménem konsorcia


Logo STUDIO aha! Grafický design 
© 2001 Studio aha!
Digital Art Studio Úvodní animace 
© 2001 Digital Art Studio

Copyright © 2001 Albertina icome Praha s.r.o.
INFORUM® a IN® jsou registrované obchodní známky.
Všechna práva vyhrazena. Na vaše připomínky se těší webmaster. Aktualizováno 27.05.2001