Logo INFORUM 2001 - zpět na home
O konferenci
Program
Sponzoři
Výstava
Ceny Inforum
FotoForum
Anketa
Výbor konference
Archív - předchozí ročníky

Název sekce

Informační etika a legislativa

Autorské právo na Internetu

Dagmar Hartmanová, MAFRA, a.s.

Příspěvek se zaměřuje na problematiku zpřístupňování autorských děl jednak prostřednictvím sítě Internet, ale také prostřednictvím vnitřních sítí (intranetu), zejména s důrazem na dotčené způsoby užití vymezené autorským zákonem, využití webhostingu a hypertextových odkazů a s tím souvisejísí odpovědnostní vztahy.

I. Úvod

Dne 1. prosince 2000 vstoupil v účinnost zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen “autorský zákon” nebo “AZ”). Jedná se o právní normu, která mimo jiné implementuje do českého autorského práva ustanovení dvou mezinárodních tzv. internetových úmluv přijatých v prosinci 1996 na půdě Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), konkrétně Úmluvy o autorském právu a Úmluvy o výkonech výkonných umělců a zvukových záznamech. Přesto bychom v textu autorského zákona pojem “internet” hledali marně. Nabízí se tedy zcela samozřejmě otázky typu: Platí vůbec autorské právo na internetu? Kde v autorském zákoně ustanovení týkající se užití díla na internetu hledat? Kdy ještě nebo spíše kdy už nese provozovatel internetové stránky odpovědnost za obsah této stránky? Nejen na tyto základní otázky se pokusím v dalším textuodpovědět.

II. Způsoby užití podle autorského zákona

Po vzoru moderních evropských autorskoprávních předpisů obsahuje autorský zákon v části první, hlavě první – oddíle třetím nazvaném “majetková práva” tzv. katalog práv, neboli vymezení jednotlivých způsobů užití díla, které rozvíjejí základní princip autorského práva obsažený v ustanovení § 12 odst. 1 AZ: “Autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.” Způsoby užití díla lze rozčlenit do tří základních skupin:

  1. Rozmnožování (§ 13 AZ), které je pro oblast internetu naprosto stěžejním užitím a zároveň jediným způsobem užití, jehož pojmovým znakem není zpřístupňování díla jinému.
  2. Způsoby užití, jejichž pojmovým znakem je zpřístupňování díla, neboli umožnění jeho vnímání jinému, a to
    1. zpřístupňování v hmotné podobě, tedy takové zpřístupňování, ke kterému dochází vždy ve spojení s konkrétním hmotným nosičem (zjednodušeně řečeno: 1 hmotná kopie = vnímání jedním koncovým uživatelem):
            • rozšiřování (§ 14 AZ)
            • pronájem (§ 15 AZ)
            • půjčování (§ 16 AZ)
            • vystavování (§ 17 AZ)

    2. zpřístupňování v nehmotné podobě, slovy zákona sdělování veřejnosti (§ 18 AZ), tedy takové zpřístupňování, kdy k vnímání díla koncovým uživatelem dochází bez vztahu k hmotné kopii:

        • přístup v místě a čase dle individuální volby (§ 18 odst. 2 AZ)
        • živé provozování a jeho přenos (§ 19 AZ)
        • provozování ze záznamu a jeho přenos (§ 20 AZ)
        • vysílání rozhlasem a televizí (§ 21 AZ)
        • přenos rozhlasového a televizního vysílání (§ 22 AZ)
        • provozování rozhlasového a televizního vysílání (§ 23 AZ)

III. Užití díla na internetu

Užití díla na internetu, kterým je zejména:

      1. umístění na veřejně přístupnou internetovou stránku, a to buď

          a) volně nebo

          b) vázaně proti zadání uživatelského jména a hesla koncovým uživatelem

      2. zasílání elektronickou poštou

je z pohledu autorského zákona vždy rozmnožováním, tedy (slovy zákona) zhotovením trvalé (případně dočasné), zpravidla přímé rozmnoženiny díla ve formě elektronické, a dále sdělováním veřejnosti podle ustanovení § 18 odst. 2 AZ, tedy jeho zpřístupňováním v nehmotné podobě způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.

Rozmnožování je pro užití na internetu naprosto klíčovým způsobem užití. Vysvětlení tohoto pojmu není potřeba věnovat přílišnou pozornost, neboť se víceméně shoduje s jeho jazykovým výkladem. Je třeba však upozornit na to, že i elektronické vyjádření (např. díla literárního) ve formě čitelné pouze pro textové editory, uložené na harddisku počítače je rozmnoženinou autorského díla a že každým “načtením” internetové stránky dochází v počítači koncového uživatele k vytvoření minimálně dočasné rozmnoženiny této stránky. Pojem sdělování veřejnosti podle ustanovení § 18 odst. 2 AZ (v angličtině “making available”), kterému zákonodárce nepřidělil žádný specifický název ani samostatný paragraf, už tak jasným pojmem není. Jeho definice je přejata z internetových úmluv, a to bohužel nepříliš vydařeným způsobem. Termín “kdokoli” totiž označuje osobu (i jednu), která je ve vztahu k tomu, kdo dílo zpřístupňuje, veřejností. Takovou veřejností je tedy i jeden konkrétní individuálně určený čtenář - uživatel, kterému knihovna zašle autorské dílo (resp. jeho rozmnoženinu) e-mailem; knihovna tedy v tomto konkrétním případě autorské dílo užívá a to jeho rozmnožováním a sdělováním veřejnosti. Výklad termínů “místo a čas dle individuální volby” se také zcela nekryje s jejich běžným čistě jazykovým významem. Místem dle individuální volby je totiž například i počítač umístěný v hale knihovny, na jejímž intranetu je umístěno autorského dílo. Časem dle individuální volby může být v konkrétním případě i rozmezí jedné hodiny. Z výše uvedeného vyplývá, že i umístění autorského díla na intranetu knihovny, který je přístupný čtenářům knihovny, a to po dobu jedné hodiny, kdy čtenáři mají možnost přístupu k němu je jeho užitím.

IV. Získávání oprávnění k užití na internetu – Licenční smlouva

Na rozdíl od off-line “hmotného prostředí”, pro které autorský zákon zakotvuje pro knihovnu tzv. bezúplatnou zákonnou licenci pro užití díla půjčováním jeho rozmnoženin (v ustanovení § 38 odst. 1 AZ) a rozmnožováním díla pro archivační a konzervační účely (§ 37 odst. 1 AZ), a dále takovou “bezúplatně úplatnou” zákonnou licenci pro zhotovování rozmnoženin díla na objednávku, pokud se týká rozmnoženin na papír nebo obdobný podklad (§ 30 odst. 3 AZ), tedy kdy knihovna získává oprávnění k uvedeným užití přímo ze zákona, v on-line prostředí je knihovna oprávněna užít dílo jen na základě licenční smlouvy uzavřené s autorem (popřípadě jiným nositelem autorského práva).

Licenční smlouva je upravena v ustanoveních § 46 a násl. autorského zákona jako smlouva, kterou autor poskytuje oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Ze shora uvedeného vyplývá, že pro užití díla na internetu by licenční smlouva měla zahrnovat oprávnění k rozmnožování díla a jeho sdělování veřejnosti podle § 18 odst. 2 AZ. Vždy by v ní měl být jednoznačně určen a podrobně rozepsán účel smlouvy, neboť pak se vždy uplatní domněnka podle ustanovení § 50 odst. 2 AZ, že “licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.” Velmi citlivou záležitostí pro autory a jiné nositele práv bývá otázka výše autorské odměny za poskytnutí licence pro prostředí internetu. Užití na internetu, alespoň klasické umístění na internetové stránky, je užitím bez územního omezení, což je nezřídka chápáno jako užití bezmezné a bezbřehé. Na druhé straně je potřeba si uvědomit, že provozovatel internetové stránky “vidí” jednak celkový počet přístupů na stránky a jednak každou individuální IP adresu počítače, odkud “čtenář” přichází, tedy každého individuálního čtenáře. Pokud provozovatel navíc zavede systém podmíněného přístupu, tedy přístupu po přihlášení se do systému, který podmiňuje poskytnutím základních údajů, lze tohoto interaktivního čtenáře srovnat s klasickým čtenářem, který projde dveřmi knihovny – namísto papírového čtenářského průkazu předkládá jakýsi “elektronický průkaz”. “Bezbřehost a bezmeznost” se mění na zpřístupňování konkrétním osobám – čtenářům.

V. Využití webhostingu a hypertextových odkazů

Licenční smlouvu s autorem (popř. jiným nositelem práva) má povinnost uzavřít vždy osoba, která je tvz. content providerem, tedy osobou, která je odpovědná za obsah stránky. Takovou osobou je vždy ten, kdo skutečně naplňuje příslušnou stránku. Může se samozřejmě jednat i o osobu právnickou (např. knihovnu), za níž (tedy jejímž jménem a na jejíž účet) vždy konkrétně jednají osoby fyzické (webmaster, správce sítě apod.). Content provider je pak také vždy osobou odpovědnou za případné porušení autorského práva třetích osob, popřípadě jiných práv (např. práva na ochranu osobnosti, práva na ochranu osobních údajů) obsahem stránek.

Ne vždy však musí být provozovatel internetových stránek ve vztahu ke konkrétnímu obsahu právě takovýmcontent providerem, osobou odpovědnou za obsah. V internetovém prostředí se velmi často využívá jednak tzv. webhostingu a jednak hypertextových odkazů.

Webhostingem se rozumí jednání, kdy provozovatel internetové stránky (serveru) poskytne jiné osobě prostor na svých stránkách (serveru) pro umístění (uložení) dat, která mohou být i rozmnoženinou autorského díla. Přestože v českém právním řádu prozatím chybí speciální ustanovení, které by upravovalo odpovědnost provozovatele stránek za takto uložený cizí obsah, lze při výkladu obecných ustanovení o odpovědnosti vycházet z ustanovení čl. 14 evropské směrnice o elektronickém obchodu, která nebyla dosud implementována do českého právního řádu. Ta stanoví, že provozovatel internetové stránky, který poskytl jinému oprávnění uložit na ni svá data, není odpovědný za obsah, který je porušuje práva třetích osob nebo jehož umístění porušeuje práva třetích osob, pokud:

  1. nemá skutečné povědomí o protiprávnosti tohoto obsahu; není povinen k náhradě škody způsobené tímto obsahem (jeho umístěním) pokud si nebyl vědom skutečností, ze kterých by byla protiprávnost umístění obsahu zřejmá, a zároveň
  2. po té, co zjistí nebo si uvědomí protiprávnost, bezodkladně odstraní takový obsah ze stránek nebo znemožní přístup veřejnosti k němu.

Při webhostingu tedy není ten, kdo poskytuje stránku pro “uložení dat” jinému, uživatelem ve smyslu autorského zákona. Pro knihovnu je webhosting využitelný např. při spolupráci s nakladateli (vydavateli), kterým lze takto poskytnout prostor pro zpřístupňování autorských děl na stránkách knihovny s tím, že je to výhradně nakladatel, který je odpovědný za obsah stránky, tedy i obstarání nezbytných svolení k užití díla.

Další z možností využití cizího obsahu bez nutnosti uzavírat licenční smlouvu s autorem je využití hypertextových odkazů do stránek jiných subjektů. Ve světě panuje jednotný názor, že umístěním hypertextového odkazu do stránek třetích osob (cílových stránek) nedochází k užití díla umístěného na cílové stránce. Pokud je konkrétní autorské dílo již zpřístupňováno na internetových stránkách jiného subjektu, je možné umístit hypertextový odkaz na vlastní stránky zcela volně. V otázkách odpovědnosti za případné porušení autorských práv na cílové stránce provozovatelem odkazující stránky je světová judikatura zatím poměrně jednotná – samotným umístěním hypertextového odkazu do právně “vadných” stránek nevzniká odpovědnost odkazujícího provozovatele za protiprávnost obsahu cílové stránky.


JUDr. Dagmar Hartmanová

studium:

září 2000: rigorózní zkouška na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze z oboru “právo k nehmotným statkům a právo autorské”, rigorózní práce: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským (vydána v květnu 2000 v nakladatelství Linde Praha a.s.)

květen – červenec 1998: stáž u Evropské komise (DG XV, UNIT E4 – Autorské právo)

1992 – 1997: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

zaměstnání:

2000: - MAFRA, a.s. (vydavatel deníku Mladá fronta DNES a provozovatel internetového serveru iDNES), právní oddělení (zaměření “multimedia”)

1998 – 2000: OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, odbor vysílacích práv

1997 – 1998: Ministerstvo kultury České republiky, samostatné oddělení autorského práva

 

 

Logo STUDIO aha! Grafický design 
© 2001 Studio aha!
Digital Art Studio Úvodní animace 
© 2001 Digital Art Studio

© 2001 Albertina icome Praha s.r.o.
INFORUM® a IN® jsou registrované obchodní známky.
Všechna práva vyhrazena. Na vaše připomínky se těší webmaster. Aktualizováno 27.05.2001