Logo INFORUM 2001 - zpět na home
O konferenci
Program
Sponzoři
Výstava
Ceny Inforum
FotoForum
Anketa
Výbor konference
Archív - předchozí ročníky

Název sekce

Informační etika a legislativa

Informační systémy a etika

Jiří Vaněk, Vysoká škola ekonomická v Praze

Příspěvek si klade za cíl upozornit na určité obecné souvislosti mezi provozem a využíváním informačních systémů na jedné straně a etickými postoji provozovatelů a uživatelů těchto systémů na straně druhé. V tomto kontextu je nutno vzít v úvahu především pojem informace ve vztahu k etickému rozměru poznání (v této spojitosti i specifikum knižní podoby kulturní informace), posoudit, v čem spočívá hodnota různých typů informačního sdělení. S těmito ohledy je třeba vyznačit charakter lidské komunikace v poměru k etice, dále základní povahu prostorů, jimiž informace procházejí nebo jež zasahují (hranice a průniky veřejného a soukromého prostoru), na to pak některé požadavky kladené na informační sféru společnosti a posléze mediální charakter informačních procesů, především se zaměřením na internet a knihovní služby. V těchto souvislostech se zvažuje, nakolik nové postupy a možnosti v informační sféře vyvolávají také dosud nebývalé etické problémy, tj. do jaké míry lze a je potřeba charakterizovat speciální "počítačovou etiku." Zvlášť se prosazují otázky vztahující se k svobodě osobnosti a její tvorby, k právu na informace a ochraně lidského soukromí, k nárokům na přesnost a dostupnost informací, k fenoménu vlastnictví duchovních hodnot

Internet se stále více stává nejdůsažnějším zdrojem informací ve všech oblastech veřejného prostoru, včetně služeb, které se v něm nacházejí. Vrchovatě to platí i ve sféře knihovnické praxe, k jejíž specifické etice tak přistupují ještě nové etické problémy, jež nejnovější informační prostředek sebou přináší.

Základní teze

1) Internet je informační nástroj, prostředek, jímž lze sdělit jakýkoli obsah, ale charakterem tohoto nástroje se mění jak nakládání s tímto obsahem (vstupující do pojetí jeho smyslu), tak i způsob uspořádání mysli a tedy přijímané poslání obsahu.

2) Internet ve srovnání s televizí, s níž vstupuje do konkurence v dodávání informací až do soukromého prostoru, má potenciálně odlišné etické propasti: slouží-li televize často k útěku před aktivitou, internet se může stát útěkem do pouhé aktivity.

3) Internet je principiálně a osudově spjat s etikou, neboť jako medium univerzální komunikace je i modelem a prubířským kamenem základního rysu etiky vůbec: každý, kdo jej užívá a přitom zůstává ve značné potenciální anonymitě, musí se svobodně rozhodnout pro morální nebo nemorální chování při této práci s informacemi -

4) Internet jako universální informační prostředek - jehož universálnost je v rozsahu možných informací, v dosahu jejich šíření, v propojení různých informačních znaků: slova, obrazu, zvuku, i v časovém ohledu rychlosti - je zároveň velice zranitelným médiem, když drobná technická závada nebo záměrný poškozující zásah může mít dalekosáhlé následky, a proto morálka práce s ním musí být založena na etice vůči křehkému.

5) Internet přináší nové rysy na poli informační komunikace, jež mají své etické důsledky: neobyčejně zesílená všeobecná přístupnost a pohyblivost informací posiluje v nebývalé míře kosmopolitismus i unifikační tendence moderního života; proměňuje se vztah k cizímu textu a pojetí duchovního vlastnictví; spolu s tím se objevuje nový fenomén prchavosti kulturní hodnoty: ta může ze síťové databáze snáze zmizet, aniž je natrvalo nějak zachycena.

Východiska etiky při práci s výpočetní technikou

V počítačovém médiu, v internetu zejména, má své místo etika lidských vztahů mediálně realizovaná specifickou povahou počítačové techniky a internetových vazeb. Proměny v organizaci komunikačních forem jsou provázeny změnami v mezilidských vztazích (fakticky) a zároveň by měly probíhat tak, aby všem zúčastněným subjektům umožnily užívat služeb a nových předností mediálního styku co nejlépe a bez zbytečných omezení (což je normativní stránka procesu). V tomto smyslu se rýsují i trajektorie etických úvah týkajících se internetu.

Vyjdeme-li z principu maximální možné svobody jako základní etické hodnoty, jež má být umožněna každému individuu, pak v tomto smyslu z mravního hlediska zasahuje práce na počítači především tyto lidské životní konstanty: osobnost, svobodu a tvorbu. Z toho plyne odpovědnost a s ní spjaté povinnosti zúčastněných subjektů.

Z hlediska osobnosti se etická problematika internetové aktivity týká především fenoménu duchovního vlastnictví a (nejen s ním spojené) ochrany soukromí, zároveň ale na druhé straně také svobodného přístupu k informacím, korigovaného ohledem na vlastnictví a soukromí druhých účastníků internetového provozu. Pokud původní základní funkcí média je sloužit jako prostředek rozvoje lidských potřeb a informace jsou buď nezbytným předpokladem (nástrojem) nebo cílem (pokud je konečnou potřebou vědění samo) tohoto rozvoje, pak osobnostní konání a jeho maximální možná svoboda se v prvé řadě vztahují k lidskému dílu, k tvorbě jako jedné z nejpodstatnějších lidských hodnot.

Optimisté vyhlašují, že komunikace na internetu posiluje svobodu projevu, tisku, spolčování, soukromí i příjmu informací.

1) Při obezřetnějším pohledu však spatříme i druhou stránku těchto procesů. Již sama namáhavá kumulace informačních zisků z nich činí výraznou hodnotu i v případě, že jsou samy prostředky k praktickým cílům. Tato hodnota ve vlastní sféře tvorby informací a na jejich základě rozvíjeného vědění se jen zvyšuje tím, že takováto práce se mnohdy pro zúčastněné osoby stává smyslem jejich života jakožto celoživotně budované dílo. Ze všech těchto okolností vyplývá základní etická povinnost všech účastníků zacházet s používanou databází s nejvyšší šetrností a opatrností. Měl-li doposud v dosavadních historických formách činností každý tvůrce tvorbu svého díla pod uzavřenou doménou svých zásahů (nanejvýš při týmové práci kombinovaných součinností užšího okruhu spolupracovníků), na internetu se poskytovaným podílem vlastní databáze (a při práci na počítači vůbec už jen migrací disket, ale také pod hrozbou hackerů) svěřuje možnému riziku širších, anonymních zpětných zásahů do jeho nabytého duchovního majetku.

Povinnost nenarušit chod internetu a jeho služby je tak i etickým požadavkem, aby zábranou v plynulém užívání počítače a internetového spojení účastníci nejen nebyli připraveni o přísun informací a ochranu svých vlastních osobních údajů (o jejich existenci i nárok na soukromí), ale aby se takto rovněž neochudili v novém stylu myšlení, jenž má svůj základ v praxi počítačové techniky a bez jehož osvojení a rozvíjení se lidé ocitají jaksi "mimo" požadovanou "kulturnost" své epochy.

Při vědomí těchto základních souvislostí je pak virová infikace informačního systému přímo etickým zločinem. To, co je vesměs chápáno v praxi jako technický problém, má ve skutečnosti charakter kardinálního etického kolapsu viníků: vede k likvidaci díla, výsledku tvorby, s nímž se tvůrčí osobnost zpravidla životně ztotožňuje. Proto by měla být výroba virů nejen předmětem tvrdě proklamovaného etického odsouzení, ale zároveň nezbytně i jedním z oněch fenoménů, v nichž se takovýto výslovný a adresný morální odsudek musí propojit s nejpřísnějšími sankcemi právními. Z uvedených fundamentálních důvodů by takový čin měl být trestně kvalifikován jako úkladné způsobení kafastrofy, v jazyce práva přinejmenším jako případ obecného ohrožení, neboť jde zprostředkovaně - skrze dílo - o ohrožení smyslu života pro toho, kdo jej nalezl. Kromě toho vzhledem k hodnotě a moci, již v sobě skrývá informace, je její likvidace (nota bene v celých informačních komplexech databáze) i ohrožením jejího vlastníka, jenž je bez ní vyřazen z běžného výkonu své aktivity a vydán zhola všanc životním nahodilostem. Jde tudíž v hlubším slova smyslu o mnohonásobné, víceúrovňové ohrožení.

Postavení speciální "počítačové etiky" a její vztah k obecné etice

Míra zvláštnosti komputerové etiky je v současnosti zvažována různým způsobem. Jednu z krajních pozic představuje názor, jenž r. 1996 vyjádřila K. Gorniaková: počítačová etika se má stát místem zrodu principiálně nové etické koncepce, jež bude odpovídat nadcházející epoše převratných médií, pronikajících do práce i medicíny a zahrnujících virtuální realitu i kybernetický sex. Podle toho by mělo právě z počítačové etiky vzejít radikálně nové obecné paradigma, podobně jako prý tisková kultura a průmyslová technologie podnítily vznik teorií Jeremy Benthama a Immanuela Kanta. Druhý krajní postoj zaujal téhož roku G. Walsham: etické zásady pro práci s počítači mají vycházet z aplikace existující obecné etiky. Jiní autoři se v tomto smyslu vyslovují nerozhodně.

2)

Počítačová praxe jako součást moderních informačních procesů ovšem ve znásobené míře ukazuje, jakou sociální moc má informace. Vzhledem k těmto okolnostem bylo konstatováno, že po prvých dvou desetiletích, kdy postupně vznikaly úvahy o etice v komputerizaci, "druhá generace počítačové etiky musí být tudíž érou globální informační etiky"3)

Pokusíme-li se uvedeně podněty dále domyslet, shledáme, že jistý základní důvod k tvrzení o počítačové etice jako novém paradigmatu obecné etiky vskutku existuje; nespatřujeme jej však až v procesech převratně působících aplikací, v rovině proměny jednotlivých životních okruhů a činností, ale už v samotném faktu integrálního informačního propojení světa. Na jedné straně internet nabízí množství diskursů, tj sdílených způsobů (s)rozumění, svobodu jejich projevu. Na druhé straně je zde skryto to, co lze nazvat syndromem Gýgova prstenu.

Podobenství o tomto povedeném šperku užívá, jak známo, Platón v Ústavě: jeden ze Sókratových oponentů, Glaukón, jím chce doložit, že "nikdo není spravedlivý sám od sebe".4) Když bájný Gýgos našel prsten, který jej činil neviditelným, začal si počínat nepěkně, protože jej nikdo nemohl kontrolovat. Situaci způsobenou Gýgovým prstenem srovnává Jonathan Budd s morálním problémem počítačové praxe, ale jen potud, aby tím poukázal, že tato praxe zápasí s etickou otázkou, jež tu byla odedávna. 5)

Uvedené podobenství však v sobě skrývá více: nejen stáří jednoho podstatného morálního problému, ale nejpůvodnější základ etiky jako takové. Přes rozdíly v tradičních pojetích heteronomních a autonomních etik zůstává nakonec vždy tou poslední instancí subjekt sám. Všechny zadané normy i svobodně vytvořené regulace vlastního jednání jsou vposledku závislé na tom, zda je ten který subjekt akceptuje a zda se jimi bude řídit. Nakonec vše závisí jen na každém z nás, třebaže lze vytvářet vnější, heteronomní, i niterné, autonomní logické tlaky, které mají individuální rozhodnutí zdůvodnit a posílit. A právě na internetu se ustavuje globální situace, kdy účastníci jsou zpravidla neviditelní a chtějí-li, zůstanou i neidentifikovatelní, takže zpětná reakce vůči nim je komunikací do prázdna. Zvýšená možnost jednat s okamžitou reakcí, jež - jak jsme již zmínili - patří k internetovým vymoženostem, je vyvažována neméně zesílenou možností jednat jako utajený původce vyvolaných protiakcí. Právě proto také etika týkající se internetových interakcí dosahuje na dno možností etiky všeobecně: je-li uplatněna, pak na základě pochopení obecné vzájemnosti zúčastněných a vlastního, nikým nekontrolovaného autonomního rozhodnutí.

Etické rozhodování pak má v internetovém, globálním světovém terénu šanci být podpořeno jen pochopením toho, co v principu ukázal už Sókratés v odpovědi Glaukónovi: že etické jednání vychází z porozumění potřebám života v obci - totiž že pro všechny zúčastněné strany bude lépe nevytvářet si navzájem peklo a dodržovat určité principy, aby svět byl únosný.

Etické problémy spojené se specifikou internetového provozu

Detekce problémových okruhů

Zvláštní problémy etického charakteru se vynořují nejen podle povahy činnosti provozované na internetu, ale také podle postavení toho kterého subjektu v internetovém komunikačním procesu.

Činnosti na internetu podléhající etickým nárokům mohou být v zásadě dvojího druhu: 1. ty, jež se týkají vlastního provozu média a 2. zásahy aktivit provozovaných v médiu do lidského života obecně (do jisté míry snad možno říci: nad rámec původní funkce dané internetové informace).

Zúčastněné subjekty lze rozlišit především na (1) uživatele (soukromé osoby i instituce), kteří jsou tvůrci (vysílateli) i příjemci informací a (2) profesionální zajišťovatele internetového spojení, mezi nimiž můžeme zase rozeznat dvě skupiny: (2a) zprostředkující počítačové firmy a (2b) počítačové pracovníky, kteří se liší v povaze své práce ještě aspoň podle toho, zda jde: (2ba) o analytiky a programátory či (2bb) o systémového administrátora, vedoucího informačního systému.

Z průsečíků těchto dvou strukturálních rovin - činností a subjektů - vyplývají příslušné etické problémy.

Některé z nejpádnějších otázek 6)

Vyznačme bez nároku na možnost úplného zmapování etického terénu internetové praxe některé z nejzávažnějších problémů, a to nejprve ty, jež se vynořují při činnosti uživatelů a týkají se běžného provozu. Ve snaze o jejich nejzákladnější klasifikaci a identifikaci byly již v literatuře rozčleněny na věcné okruhy vztahující se obecně k soukromí, přesnosti, vlastnictví a dostupnosti (R. O. Mason). Jindy (M. H. Faganová) se rozlišují problémy v užším smyslu etické (cenzura a pornografie, akademická a "počítačová" svoboda, soustavy norem pro užívání počítačů) a otázky spíše právní, třebaže rovněž s etickým rozměrem (opět ochrana soukromí, ale také intelektuálního vlastnictví a zdravotní rizika počítačového provozu) 7) Nutno dodat, že každý z těchto okruhů právní problematiky se neméně týká morálky a naopak některé z těch, které jsou přednostně pokládány za etické, mohou mít též právní dimenzi, jako např. šíření dětské pornografie na internetu.

Nepoměrně častěji než takovýmto tíživým tématem jsou ovšem děti významnou součástí internetové uživatelské obce a tím vyrůstá celý zvláštní okruh etických otázek: dopad obsahu a způsobu této komunikace na dětskou psychiku a její vývoj. Některé výzkumy jsou v tomto ohledu optimistické a vykazují, že děti užívající internet jsou komunikabilnější, schopnější týmové práce, pracují nezávisleji, mají "odpovědnější", řekněme silnější vztah k učení a v neposlední řadě tendenci více akceptovat transkulturální rozdíly. 8) Je-li tomu tak, vzrůstá tím i etická závaznost dospělých zpřístupnit dětem internetové médium při současné snaze vyloučit jeho méně žádoucí vliv (např. pouhé "sběratelství informací").

K dalším závažným jevům náleží kupř. "pirátství", jež vedle ochrany soukromí a uplatnění mocenské pozice pro přístup k počítačům zvažuje R. N. Barger z hlediska "absolutistického" a relativistického řešení. 9)

Jako "pirátství" je označováno využívání přístupu k internetu v rámci funkčního provozu (v instituci, ve škole apod.) k jiným účelům, než jakým má sloužit - od soukromé zprávy po dalekosáhlé komerční cíle. Barger dovozuje, že pro "absolutistu" je takové počínání eticky nepřijatelné vůbec, zatímco pragmaticky orientovaný relativista odsoudí jen dlouhodobé operace zmíněného typu, protože zabírají příliš mnoho počítačové paměti a zpomalují činnost, kdežto krátká e-mailová zpráva je z tohoto zřetele nevýznamná. Ve druhém případě se tedy posuzuje pouze efekt příslušné aktivity, nikoliv její vztah k obecnému rozlišení hranic mezi nadosobním a soukromým. Nicméně i "absolutista" by zřejmě musil odlišit stupeň závažnosti činu, jinak by se absolutismus hodnot zvrátil v jejich nivelizaci.

Uplatnění mocenské pozice pro přístup k internetu má svůj základ v institucionální hierarchii. V případě, který Barger uvádí, totiž přednost, již má ve škole profesor oproti studentovi, není pro "absolutistu" uznávajícího pevné hierarchické uspořádání hodnot problémem, kdežto pro nivelizujícího relativistu s výrazně postmoderním odporem k autoritě to etický problém bude.

Otázku zásahu prostřednictvím internetu do soukromí, jež se vyskytuje i v počínající teorii internetové etiky jako jedno z nejčastějších témat, lze pojmout v rovině interpersonální (mezi individuálními subjekty) a v rámci běžného provozu, jak činí Barger, ale také šířeji, s ohledem na to, jak mohou cizí osoby a zejména instituce využívat informací mimo okruh jejich původního funkčního určení a zasahovat tak do osobního života lidí, do existenciální sféry jejich bytí.

Bargerův příklad je jednoduchý: má učitel právo získat si nějakým způsobem informace o celkových studijních výsledcích studenta, jehož sice vyučuje, ale který mu nebyl svěřen pod osobní patronaci? 10) Legitimní cesta podle všeho v takovém případě k těmto informacím nevede a už tento fakt, jenž je v podloží daného příkladu, by mohl vést rovnou k negativní odpovědi. Nicméně Barger ji přisuzuje jen "absolutistovi", zatímco relativista by mohl zvažovat účel získání uvedených údajů: přiznal by učiteli oprávnění, kdyby ten tvrdil, že potřebuje zjistit, zda se jeho hodnocení příslušného studenta shoduje s úhrnnými studentovými výsledky.

Už tento případ však nutí k úvaze o etických hranicích individuální, soukromé sféry života, jež je v současném informačně propojeném světě výrazně ohrožena. S tímto ohrožením je pak znejistěna i míra možné individuální životní svobody. Jistě lze říci, že Bargerův příklad s vpádem do studentova soukromí zároveň představuje typ situací, jež jsou důsledkem našeho svobodného vstupu do určité hry, která má svá pravidla, jejichž meze mohou být chápány úžeji nebo šířeji. Ten, kdo si zvolí dočasnou životní dráhu studenta, volí tím i určité formy kontroly nad sebou, pokud chce studentem až do úspěšného závěru zůstat. Záleží však na tom, kde tato vnější kontrola končí a kde začíná doména soukromého životního světa: aby to byla hranice, k níž se příslušný subjekt dobrovolně vzdá své svobody, musí být předem jasně vyznačena a důsledně dodržována. Etika soukromí tak vyžaduje předběžné, ale závazné vymezení horizontu, s jehož vědomím pak svobodně vstupujeme do hry souvislostí za hranicemi soukromého života. 11) Právě tento předpoklad představuje vyšší stupeň vzájemného respektování a je doplňkem respektu k vzájemné odlišnosti a jinakosti společně komunikujících subjektů. Takové životní podmínky se mohou stát protiváhou oné informační propojenosti světa, již v současné době dovršuje právě internet. Existenciály přirozeného světa, jakými jsou domov a světová dálava 12) nabývají internetovým spojením nových, prostupujících se dimenzí, zároveň se však také mezi nimi zintenzívňuje vzájemné napětí nebezpečím překročení jejich nezbytných rozmezí.

Předběžné vymezení hranic soukromí se však může vztahovat právě jen na případy interpersonálních vazeb a spojení mezi osobou a institucí, kdy subjekt vstupuje vědomě do "hry" určité životní situace. Ohrožení soukromí internetovým médiem je však mnohem dalekosáhlejší. Zejména se naskýtá možné institucionální zneužití databáze vztahující se k individuu a může mít až obludné rozměry. Ty jsou umožněny asymetrií mezi jmenovitou konkrétností údajů v databázích na jedné straně a již zmíněnou možnou a často převažující anonymitou subjektů jednajících na internetu.

Anonymita původců jednotlivých zpráv (pokud chtějí zůstat neidentifikováni) vyvolává i otázku po obsahu odpovědnosti profesionálních zajišťovatelů internetového spojení. Z jejich postavení technického zprostředkovatele, pouhého informačního koridoru, logicky vyplývá, že za obsah přes ně vysílaných zpráv nejsou zodpovědni, třebaže se už někdy i v právní praxi vůči nim uplatňovaly za přenos závadných informací trestní sankce. 13) Je-li však internet prodlouženou neuronovou sítí lidstva, pak profesionální odpovědnost za chod internetového média je zvlášť naléhavá: druhou stránkou obsahové decentralizace informačních toků je neustálé fungování totálně propojeného systému, v němž porucha drobného prvku může informační kolos ochromit. Analogicky k tomu, jak z pojetí odpovědnosti vůči ekologii u Hanse Jonase 14) vyplývalo, že její kardinální význam spočívá v tom, že je odpovědností za to, co je ohrožené, tedy vůči chřadnoucímu, u odpovědnosti profesionálů za chod internetu její naléhavost vyplývá z toho, že je odpovědností vůči křehkému. V tomto celkovém horizontu se pak uplatňují etické požadavky na přesnost práce a zajištění dostupnosti všech na internetu poskytovaných databází.

Na rozdíl od analytiků, programátorů a dalších pracovníků počítačové sítě se v případě systémového administrátora, vedoucího informačního systému, nezbytně naskýtá ještě jeden etický problém: informace jako moc nad druhými. Vedoucí informačního systému má přehled o všech informacích, jež jsou v síti k dispozici a má k nim také neomezený přístup. O to více je s jeho postavením spjat etický nárok respektovat všechny morální souvislosti internetu. Požadavek, aby informace byly prostředkem spolupráce a nikoliv moci nad druhými, je v jeho případě zvlášť imperativní. 15)

Všechny zmíněné okolnosti by se posléze měly v praktičtější rovině promítnout do etických kodexů. V současnosti lze rozeznat přinejmenším tři podoby, v nichž se výslovné normy tohoto druhu uplatňují. První představují obecné kodexy institucí, v nichž jsou jako některé z bodů zahrnuty i požadavky na práci s informačními daty apod. 16) Druhým okruhem případů jsou institucionální kodexy, jež svou samostatnou součást věnují internetové praxi. 17) Třetí verzí jsou specificky počítačové kodexy. 18) Všechna znění kromě obecných morálních výzev, aby si lidé navzájem neškodili, zdůrazňují především ochranu soukromí a duševního (intelektuálního) vlastnictví, varují před konkrétními způsoby narušení chodu informační sítě a vyzývají, aby software nebyl užíván neoprávněně (tj. nezaplacený) a provoz sloužil jen k účelům určeným příslušnou institucí. Tyto stránky internetové praxe zřejmě patří k neuralgickým bodům etické problematiky internetu. Jak je však patrno z jejího stručného a jistě neúplného náčrtu, zdaleka tím vše tematicky podstatné není vyčerpáno. Jestliže v některých případech etické kodexy zahrnují i poukaz k potřebě posoudit společenské důsledky užívaného nebo navrhovaného programu včetně dopadu na životní prostředí,19) svědčí to o skutečnosti, že si aspoň někteří z účastníků internetového provozu začínají uvědomovat, jak je nutné integrovat počítačovou a šířeji informační etiku s etikou sociální a ekologickou. Nezbytnost tohoto propojení plyne ze základního faktu, jenž se při zvažování internetové etiky vždy poznovu prokazuje - totiž že člověk nikdy dosud nebyl při osvojování nových informačních obsahů i metod myšlení tak závislý na celosvětových mediálních předpokladech, jako je tomu od doby, kdy začal užívat internet.

Poznámky a odkazy:

1) Takový názor zastával Steve Abruss ve svém příspěvku nazvaném Free Expression, Copyright, and Democracy na konferenci o etice na internetu v Berkeley r. 1995, viz: http://www.sims.berkeley.edu/events/conferences/index.html.

2) Srv. Rogerson, Simon - Bynum, Terrell W.: Information Ethics: The Second Generation, 1996; viz: http://www.ccsr.cms.dmu.ac.uk/pubs/papers/ie_sec_gen.html.

3) Tamtéž.

4) Platón, Ústava, 359 b, Svoboda-Libertas, Praha 1993, s. 78.

5) Budd, Jonathan, in: Ethical Use of Information Technologies in Education, htpp://www.scet.org.uk.

6) Následující pasáže čerpají podněty z diskusí s Miroslavem Vacurou nad přípravou jeho diplomové práce na téma Informační etika na internetu (pracovní název), jejíž vedení na Vysoké škole ekonomické v Praze bylo svěřeno autorovi této statě. Diplomantovi také patří autorův dík za provedení speciální heuristiky k tomuto tématu.

7) Souhrn problémů označený profesorem informačního managementu na univerzitě v Dallasu R. O. Massonem zkratkou PAPA: Privacy, Accuracy, Property, Accessibility. Ke koncepci Mary Helen Faganové, průkopnice praktického výzkumu informační etiky, viz kupř.: http://www.mhfagan.com/ethics/classref.html - Created: Sept. 20, 1996, Last Updated: Sept. 24, 1996<br>.

8) Viz Samuels, Cynthia: A Question of Ethics: Children and Internet Access (příspěvek na konferenci o etice internetu v Berkeley 1995),

9) Viz R. N. Barger, cit. d.

10) Taková patronace je tamní institucí studentského poradce (student´s advisor), tedy něco jako studijní vedoucí z řad učitelů.

11) Tímto stručným pokusem o formulaci východiska pro etiku soukromí chceme upozornit na oblast morálních vztahů, jež v našich historických podmínkách nebyla donedávna jako teoretický problém příliš tematizovatelná.

12) Viz jejich původní významy v klasické analýze J. Patočky, Přirozený svět jako filosofický problém, Československý spisovatel, Praha 1992, s. 82n.

13) Tyto otázky zodpovědnosti dovozuje M. Vacura v přípravných textech pro uvedenou diplomovou práci.

14) Viz Jonas, Hans: Das Prinzip Verantwortung, Frankfurt am Main 1979.

15) Viz Byť či nebyť - etickým (interview I. Kozáka s autorem této stati o etice v počítačové praxi), Computerworld 1996, č. 51-52, s. 19 a 21.

16) Např. Code of Ethics, jejž vyhlásil The Institute of Electrical and Electronics Engineers, Inc.

17) Tak je tomu v Etickém kodexu Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, jehož formulaci vypracoval na žádost fakultního senátu r. 1996 autor této stati.

18) Např. Code of Ethics and Professional Conduct, jejž vyhlásila americká společnost The Association of Computing Machinery, též The Computer Ethics Institute of Washington, v českém znění in: Computerworld 1996, č. 51-52, s. 21.

19) K úvaze o sociálních konsekvencích programu vybízí Computer Ethics Institute of Washington, k významu životního prostředí odkazuje Code of Ethics, jejž vyhlásil The Institute of Electrical and Electronics Engineers, Inc.

 


 

Logo STUDIO aha! Grafický design 
© 2001 Studio aha!
Digital Art Studio Úvodní animace 
© 2001 Digital Art Studio

Copyright © 2001 Albertina icome Praha s.r.o.
INFORUM® a IN® jsou registrované obchodní známky.
Všechna práva vyhrazena. Na vaše připomínky se těší webmaster. Aktualizováno 27.05.2001