Historie nám ukazuje. že zdrojem informací pro mnoho generací umělců, vědců, pedagogů, studentů i širokou veřejnost byly po celých pět tisíciletí knihovny. Od dob vzniku písemných dokumentů se tyto shromažďovaly a ukládaly, byť jejich forma byla různá, od svitků až po nádherně vázané knihy. Písemné dokumenty, více či méně kvalitně uchované, obsahovaly informace o příslušné době, kdy vznikly, o událostech, které popisovaly a také o technice a technologiích, které se v dané etapě vývoje lidské společnosti vyskytovaly. Revolučním zvratem v knihovnictví byl až vynález knihtisku v 16.století, který vytvořil výhodné podmínky pro masové šíření písemných informací a měnil způsoby a formy užívané při katalogizaci, evidenci a orientaci ve výběru dokumentů. Bylo třeba vytvořit sekundární informační zdroje,které popisovaly ukládané dokumenty a ukazovaly na místo jejich uchování. Uživatel si nejprve vyhledal v katalogu potřebný dokument, pak jej buď sám nebo s pomocí správce knihovního fondu vyhledal a fyzicky převzal z místa uložení. Již od počátku se také sledovaly výpůjční lhůty a jejich dodržování, aby k dokumentům měli přistup další zájemci. Proto byly vytvářeny různé knihovnické evidenční a organizační systémy vhodné pro různou velikost knihoven a množství uchovávaných dokumentů. Knihovna však stále zůstávala místem, kde se výtisky nakupovaly, katalogizovaly, evidovaly, ukládaly a následně vybíraly a poskytovaly uživatelům pro prezenční nebo absenční využívání.

Až dvacáté století, ve kterém byly vyvinuty počítače a masově se rozšířilo jejich využití, způsobilo další radikální zlom v knihovnictví, který u nás v posledních desetiletích prožíváme. Počítače, původně používané pro zrychlení a zkvalitnění matematických výpočetních operací, staly se vzhledem k mnoha dalším možnostem jejich použití a velkým paměťovým kapacitám, také nástrojem pro zpracování textů a pro uchování informací.

Měli bychom se však vrátit jen do nedávné minulosti, abychom si uvědomili množství změn, ke kterým došlo. Ještě na počátku 90. let, tj. zhruba před dvanácti léty byly v naší republice pouze klasické knihovny, která vznikaly v průběhu minulých období a také poskytovaly jen klasické knihovnické služby. Pojem počítač se v knihovnách vyskytoval jen v některé z nabízených publikací, kde bylo možno se dočíst něco o jejich vzniku, struktuře a v odborných publikacích snad i něco více o hardware a software. A to nemáme na mysli jen knihovny obecné, ale i knihovny vysokoškolské, které měly sloužit k výchově nové generace vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Není však sporu o tom, že knihovna byla místem, kde se shromažďovaly písemnosti a byla také vždy bohatým zdrojem informací pro všechny, kteří v jejich fondech něco vyhledávali. Technologie zpracování fondů a možnosti vyhledávání záležely především na kvalifikovanosti zpracovatelů a uživatelů a také tvorba katalogizačního záznamu, stejně tak jako vyhledávání potřebného literárního pramene, nebyly snadné, ani rychlé.

Jako konkrétní příklad bych uvedl vysokoškolskou knihovnu dnešní Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, dříve Vysoké školy zemědělské v Brně. Ta měla iiž v roce 1919, současně se vznikem vysoké školy, shromážděno přes 20 tisíc svazků, které byly vydávány od poloviny 19. století. A v devadesátých letech již počet knižních jednotek přesáhl 350 tisíc kusů. Existoval klasický lístkový katalog, jmenný a předmětový, ve kterých bylo třeba potřebný dokument vyhledat, vypsat mnohonásobně opakované údaje do výpůjční strvrzenky, tuto odevzdat knihovnicím, aby se pak dokument vybral v depozitářích a mohl být půjčen. Katalogizační lístky také svědčily o době jejich vzniku - původně byly psány ručně, později na psacím stroji, rozmnožovány byly cyklostylem a modrým ormigem. V celém útvaru knihovny a dokumentace nebyl k dispozici žádný automatizovaný prostředek a knihovna byla až do devadesátých let jen tzv. “klasickou”. V dokumentaci a rešeršních službách bylo zaměstnáno 7 pracovníků, kteří “hlavoručním” způsobem a na základě svých vlastních katalogizačních poznámek, zkušeností a s využitím referátových časopisů pracně zpracovávali dohromady asi 100 literárních rešerší ročně.

Teprve v roce 1992 byly zakoupeny první počítače PC 286 a současně i knihovnický automatizovaný systém CDS/ISIS. To byly počátky automatizace a také období, v němž se výrazně měnily knihovnické služby. Klasická knihovna zůstávala a plnila i nadále své základní funkce - shromažďování, uchovávání a půjčování dokumentů. Avšak začaly se stále více objevovat dokumenty na nových mediích.

Klasické informační prameny, které knihovna soustřeďovala a poskytovala, jako jsou knihy, periodika (noviny, tuzemské a zahraniční časopisy), mikrofiše, noty, mapy, plány, normy, případně i filmy, se doplňovaly o další, elektronické a audiovizuální, jako diskety, audio a video kazety, CD ROM, DVD a stále nově se objevující informační zdroje. Elektronická forma katalogů, databází, metainformačních systémů, elektronických knih a virtuálních knihoven, které se objevily v souvislosti s rozvojem výpočetní techniky a nových paměťových medií a následně se stále více využívanými počítačovými sítěmi, z nichž nejvýznamněji se projevil internet - to byly základní podmínky, které vyvolaly potřebu postupně rozšiřovat knihovnické služby na knihovnicko-informační.

Vrátíme-li se ke konkrétnímu případu zrodu informačního centra na MZLU v Brně, musíme se podívat na úlohu rešeršních služeb, kde se názorně projevily výrazné změny. V květnu 1993 nám společnost ALBERTINA poprvé předvedla nové možnosti využití databází na CD ROM. Je pravda, že tehdejší technické prostředky - externí jednotka CD ROM připojená k počítači PC 386 - zdaleka neposkytovaly potřebný uživatelský komfort. Výsledek však byl jasný. Na základě praktických ukázek, kterých se zúčastnila i řada pedagogů a vědeckých pracovníků, bylo rozhodnuto nejen o nákupu těchto dvou malých externích jednotek pro práci s CD ROM, jejichž cena 10 tis. Kč nepřesáhla tehdejší hranici investic, ale také bylo zakoupeno předplatné jedné z nejdůležitějších databází v oblasti zemědělství (CABI), a toto předplatné přetrvává až dodnes.

Dalším významným krokem bylo vybudování studovny. Je třeba poznamenat, že prostor studovny byl v době budování sálových počítačů obětován pro tyto účely a univerzita až do roku 1992 neměla ani jediné studijní místo. Situace se však vyvíjela ve prospěch budování knihovnicko-informačních služeb, sálové počítače opět zanikly a byly nahrazeny personálními počítači a tím bylo možno do uvolněného prostoru umístit v další etapě nejen studijní místa, ale i prvních 20 personálních počítačů, které byly dány k dispozici uživatelům knihovnicko-informačních služeb. Devadesátá léta právě uplynulého dvacátého století znamenala nejen pokrok v technických prostředcích, ale také v poptávce po knihovnicko-informačních službách. Tato poptávka vyvíjela nátlak na zvyšování počtu studijních míst a jejich vybavení počítači na síti, až po současný stav, který ještě nelze považovat za cílový, i když ze 280 studijních míst jsou uživatelům k dispozici na 82 místech výkonné počítače.

Je možno obecně konstatovat, že klasické knihovny zůstávají, plní svou nezastupitelnou funkci ve shromažďování a poskytování dokumentů. Z nich se vyčleňují informační centra, která tvoří jejich nástavbu a umožňují nejen rychlý výběr katalogizovaných dokumentů, ale přímý přístup uživatelům k novým mediím a plným textům uloženým v elektronické podobě. Existence knihoven tak není vůbec ohrožena a informační centra, která se starají o zpřístupňování informací, musí nutně s knihovnami úzce spolupracovat. I když organizačně tvoří samostatné jednotky, zůstává nutně mnoho vazeb, které jejich součinnost podmiňují.

Funkce knihovny a informačního centra:

Z přehledu vyplývá blízkost a někdy i shodnost činností, které jsou samozřejmě vždy závislé na místních podmínkách, na velikosti organizační jednotky, rozsahu knihovních fondů a také na vedení, které rozhoduje o potřebném organizačním rozčlenění. Jen organizační hledisko totiž rozhoduje o zabezpečovaných činnostech. Je vhodné, když knihovna a informační centrum jsou samostatnými odděleními, protože jejich vedení vyžaduje rozdílné přístupy jak po stránce managementu, tak při práci s uživateli. Rovněž zdroje financování a samostatné hospodaření činí organizační systém průhlednějším. Naopak vhodné je využívání jednotného automatizovaného knihovnicko-informačního systému, společného využívání čtenářských průkazů, sdílení fondů a centrální akvizice i katalogizace. Společná počítačová síť, sjednocené technické prostředky, jednotně užívané softwarové zázemí - to jsou základní kameny knihovnicko-informačního systému, který je v každé organizační jednotce nedělitelný. Také vzájemná spolupráce knihoven, ať již vysokoškolských, které připravují v nejbližší době založení asociace, nebo s knihovnami v dané lokalitě je nejen vhodná, ale i nutná. Vytváření databází souhrnných informací o fondech v podobě souborných katalogů a jejich veřejné zpřístupňování je také jedním ze základních předpokladů kvalitního poskytování knihovnicko-informačních služeb.