- Úvod
- Fond zvukových záznamů knihovny HAMU a jeho stav
- Možnosti řešení
- Výběr děl k digitalizaci
- Technologický postup
- Co řešení projektu přineslo
- “Živá” ukázka
- Problematika autorských práv
Ve svém referátu bych Vás ráda blíže seznámila s projektem knihovny Hudební fakulty AMU, na nějž jsme
získali grant z FR VŠ v loňském roce. Projekt byl zaměřen na záchranu, archivaci a zpřístupnění vybraných vzácných
zvukových záznamů. V roce 1998 zahájila Knihovna AMU přechod na nový integrovaný profesionální knihovnický systém, jehož
vlastností je mj. také možnost zpřístupnit pomocí webové aplikace přímo z katalogizačního záznamu jinde uložený zvukový
nebo obrazový záznam. Této vlastnosti bylo využito při řešení tohoto projektu. Na řešení se vedle knihovny podíleli pracovníci
Zvukového studia Hudební fakulty AMU a Počítačového centra AMU. Prvotní přepis záznamů provedla dodavatelsky specializovaná
firma. Projekt je třeba považovat za pilotní: jeho cílem bylo především vybudovat potřebný technologický řetězec a stanovit a
ověřit potřebné metody a postupy. V rámci jednoho roku ani přidělených finančních prostředků nebylo pochopitelně možné
zachránit všechny nahrávky, které by to potřebovaly a jejichž soupis je obsáhlý. Projekt byl sice formálně ukončen tj. skončilo
jeho dotování z FRVŠ, avšak práce na něm pokračují i když v současnosti hledáme jeho další finanční zajištění (podáním
navazujícího grantu). Dotace však pomohla celý proces nastartovat a ověřit postupy. V rámci řešení zpřístupňování
digitalizovaných záznamů v prostředí počítačových sítí byla také řešena otázky autorských práv.
Knihovna Hudební fakulty AMU poskytuje studijní zázemí především
profesionálním a budoucím profesionálním výkonným umělcům tj. interpretům, dirigentům, zpěvákům. Nezbytnou součástí jejich
profesní průpravy je mj. studium resp. poslech nahrávek hudebních děl a detailní zkoumání nejjemnějších nuancí interpretace. K tumuto
účelu budovala hudební fakulta AMU průběžně fond zvukových záznamů téměř od počátků své existence. Jeho součástí jsou nyní nejen
kompaktní disky, ale převážně starší typy nosičů: standardní a LP desky. Tyto části fondu patří stále k nejvyužívanějším a
frekvence jejich půjčování vzrůstá. Kapacita knihovny nestačí k tomu, aby bylo možné uspokojit veškeré potřeby pouze
prezenčním poslechem a desky se půjčují i mimo knihovnu. Kromě toho je třeba je půjčovat také pedagogům na přednášky. Právě na
nejstarších deskách jsou mnohdy zachycena díla unikátní. Trvalým a častým používaním se však tento fond postupně nenávratně
fyzicky poškozuje a postupně zcela ničí. Řada děl nebyla vydána v reedici na nových nosičích a nelze je nahradit. To byl
důvod, který vedl k rozhodnutí pokusit se získat grant a zahájit jejich digitalizaci.
Perspektivním a komplexním řešením této nepříznivé situace bylo zahájení převedu vybrané části tohoto
unikátního fondu do digitalizované podoby, která umožňuje:
- archivaci unikátních uměleckých děl
- jejich eventuální rekonstrukci
- uchránění původních nosičů před naprostým fyzickým znehodnocením
- zlepšení služeb knihovny HAMU
Projekt se tedy odehrával ve dvou hlavních rovinách:
- digitalizace a archivace, tedy o záchrana titulů
- zpřístupnění digitalizovaných záznamů
Prvním krokem byl výběr titulů k digitalizaci. Člen řešitelského týmu (muzikolog) provedl rozsáhlou
analýzu fondu starších desek a to z hlediska jejich fyzického stavu i obsahu a stanovil kriteria a konkrétní seznam titulů.
Kritéria pro výběr starších zvukových nosičů z oblasti vážné hudby se v podstatě odvíjejí ze dvou hlavních momentů:
repertoárově-dramaturgické jedinečnosti jednotlivých nahrávek (tj . skutečnosti, zdali jsou jejich obsahem díla jinde
nezaznamenaná nebo pouze vzácně slýchaná) a umělecké, případně historicko-umělecké hodnoty prezentovaných interpretačních
výkonů.
První zmíněné kritérium, vázané k hodnotě skladeb, nebylo možno vzhledem k obecnému charakteru
gramofonového fondu uplatnit tak často jako kritérium druhé: nejhodnotnější hudební díla, která jsou na historických
standardních deskách nebo LP deskách zachycena, už zpravidla jsou (nebo lze předpokládat, že budou) v nejrůznějších
interpretačních verzích zaznamenána i na modernějších nosičích. Přesto se ve fondu Knihovny HAMU našly nahrávky řady děl, jež
zůstaly mimo tento trend, i když by si bezproblémové zpřístupnění uživatelům zasloužili. Jde zejména o kompozice českých autorů
druhé třetiny 20. století (Bořkovce, Řídkého, Vycpálka ad.), raných skladeb autorů pozdějších (Kabeláč, Mácha, Kalabis, Hanuš
ad.), klíčové sbory nebo zajímavé průhledy na hudbu nejstarších období.
V podstatně větší míře mohlo být použito kritérium interpretační, vycházející ze skutečnosti, že památná
interpretační kreace, jakožto svědectví o uměleckém přístupu hudebního interpreta k danému dílu v daném čase, nemůže
být v budoucnu opakována. V tomto směru mohla být ve fondu Knihovny HAMU vytipována relativně bohatá řada cenných
snímků, zachycujících umění dnes už legendárních koncertních umělců a souborů, např. tria Casala - Thibaud - Cortot, Calvet
kvarteta, Ondříčkova kvarteta, klavíristů Rubinšteina, Paderewského, Giesinga, Horowitze, Casadesuse, Richtera, Gilelse nebo
domácího Jemelíka, houslistů Kulenkampfa, Elmana a Gertlera, violisty Černého, cellisty Šafrana, harfenisty Zabaletty, pěvkyně
Bergansy, dirigentů Mengelberga, Talicha, Kleibera, mladého Kubelíka, Kondrašina a J. Vlacha nebo zajímavých nahrávek, v nichž
takoví autoři jako Richard Strauss, Igor Stravinskij nebo Zoltán Kodály dirigují své vlastní skladby.
Limitující faktory výběru
V Knihovně HAMU se v současnosti nachází cca 17 000 různých typů LP desek a cca 600 kusů zachovalých
desek standardních. Limitující faktor a současně velký problém jejich výběru pro digitalizaci představovalo zjišťovaní, zda
vybrané standardní nebo LP nosiče už nebyly převedeny do podoby knihovně dostupných desek kompaktních (nedávný komplet firmy
Philips “Největší pianisté 20. století”, který knihovna vlastní, například v tomto směru dupluje některé v knihovně
uchované historické nahrávky klavíristů). Při neexistenci centrálního katalogu CD nosičů ve světovém měřítku nebylo možné tento
úkol splnit vyčerpávajícím způsobem, u desek české provenience však byla v tomto směru situace přehlednější. Vzhledem k pokračující
snaze většiny vydavatelství maximálně zúročit své dřívější nahrávací aktivity a z toho důvodu systematicky převádět
starší zvukové nosiče (zvláště ty LP, které jsou už nahrány digitálně) do podoby CD, se výběr v této fázi projektu zaměřil
hlavně na starší část fondu.
Dalším krokem bylo pořízení technického vybavení, nutného k realizaci:
- Rekonstrukční modul de hiser. Jedná se o zařízení k potlačení širokopásmového šumu bez vedlejších nežádoucích
projevů (jako je např. vznik parazitních frekvencí v záznamu, ztráta ambience atd.), který představoval poslední
chybějící část rekonstrukčního řetězce CEDAR, který je využíván ve Zvukovém studiu HAMU. Vedle odstranění
charakteristického praskotu a zkreslení je totiž zapotřebí potlačit v rekonstruovaném záznamu také širokopásmový
šum, jehož frekvenční vlastnosti souvisejí nejenom se stupněm poškození záznamu, ale i s typem záznamu (váleček,
standardní deska, mono či stereo dlouhohrající deska), materiálem desky a s kvalitou primárního záznamu.
- Velkokapacitní distribuční server a koncové uživatelské stanice s příslušnými parametry.
Ve třetí fázi byly desky předány k prvotnímu přepisu tj. 1:1 specializované firmě, která také
zajistila v případě velkého poškození dohledání náhradní nahrávky. Některé tituly takto byly “složeny” i z několika
desek. Takto pořízené “surové” přepisy jednotlivých treků na CDR putovaly do Zvukového studia HAMU, kde prošly řadou
složitých úprav. Zvukové studio HAMU provedlo přeposlech prvotních přepisů a na základě analýzy poruch, zkreslení a
charakteru šumu nahrávek zvolilo optimální nastavení restauračního řetězce CEDAR. Některé výrazné poruchy, způsobené např.
poškozením drážky byly dodatečně odstraněny manuálně, u některých specifických šumů byl navíc ještě použit specializovaný
software (Waves event. DINR).
Zároveň byly v knihovně pořízeny nebo doplněny katalogizační záznamy digitalizovaných titulů do
elektronického knihovního katalogu Knihovna v souladu se svými stanovenými principy analytického zpracovávání vytvořila
záznamy jak o deskách jakožto knihovních jednotkách, tak o jednotlivých skladbách. U těchto “malokapacitních” nosičů totiž
většinou dochází k tomu, že jedno velké dílo např. je nahráno na několik desek a na zbývající volné straně je dotočeno
dílo zcela jiné. Např. Na signatuře S66-69, která obsahuje celkem 3 LP desky se takto nachází Suita D dur J.S. Bacha a na
poslední straně 3. desky je dotočena předehra Figarova svatba. Analytický popis usnadňuje dohledávání jednotlivých skladeb
se všemi podrobnostmi, které se ke konkrétní skladě vztahují (intepretace, duratta apod.), což je pro profesionální
hudebníky nezbytným požadavkem.
Zvukově již upravené tj. zrestaurované nahrávky resp. jejich jednotlivé treky byly předány opět na CDR k dalšímu
zpracování do Počítačového centra AMU. Z jednotlivých zvukových záznamů na CD-R byly v Počítačovém centru AMU
vytvořeny soubory formátu mp3 a uloženy na distribučním serveru. Uvedené uspořádání vystačí díky komprimaci s menším
diskovým prostorem a s použitím technologie “streamování” umožňuje přímý poslech, bez uložení na lokální disk
posluchače. Tím se znesnadní eventuální nežádoucí manipulace s nahrávkou ze strany posluchačů v síti AMU. Z jednotlivých
treků byly pak sestaveny tzv. plylisty tak, aby se celá skladba odehrála najednou po prvním aktivování příslušného odkazu v katalogizačním
záznamu. Nakonec byly do záznamů katalogu knihovny doplněny odkazy na příslušná URL, podle kterých pak www prohlížeč propojí
katalogizační záznamy s příslušnými zvukovými záznamy tj.soubory *.mp3 sestavenými do celků (plylist) na distribučním
serveru.
Prvotní přepisy na CD ROM stejně jako upravené nahrávky, opět na CD ROM, jsou trvale uloženy v knihovně
HAMU jako archivní kopie a je možné se k nim v případě potřeby kdykoliv vrátit. Původní desky budou uloženy v knihovně
HAMU odpovídajícím způsobem tak, aby je bylo možné případně využít pro badatelské účely. Jejich etikety byly nascenovány a
ve formě obrázků jsou také přístupné prostřednictvím odkazu z katalogizačního záznamu.
Co všechno řešení tohoto projektu tj. digitalizace přinesla a přinese. Výsledky je třeba sledovat vidět v několika
aspektech:
- technicky bezproblémové, trvalé a neomezeně opakovatelné zpřístupňování nahrávek pro výuku i samostatné studium a to jak
v knihovně HAMU, tak (pomocí existující počítačové sítě) i v ostatních výukových prostorách hudební fakulty i celé
AMU.
A) Z hlediska nahrávek:
- záchranu cenných nahrávek před jejich neodvratným fyzickým zničením
- možnost jejich trvalé archivace na “trvanlivějším” nosiči
- zlepšení možnosti poslechu dnes již poškozených záznamů
- zlepšení poslechu nahrávek které byly již původně nekvalitně natočeny
- jejich technicky bezproblémové, trvalé a neomezeně opakovatelné zpřístupňování
B) Z hlediska interního provozu knihovny
- na straně knihovníků odpadá nutnost expedice (tj. vydávání a zpětné zakládání) a manipulace s choulostivými
deskami
- snížení nároků na poslechové přístroje v knihovně HAMU a rozšíření kapacity poslechů
C) Z hlediska uživatelů:
- odpadá omezení na prostory knihovny
- odpadá omezení na provozní dobu knihovny
- urychlení obsluhy uživatelů
Nyní bude následovat “živá” ukázka tj:
Vstup do katalogu knihovny HAMU z www stránek Knihovny AMU
Vyhledání titulu
Prohlížení připojené etikety
Ukázka playlistu
Poslech části digitalizované nahrávky
Poslech původní nahrávky pro srovnání
Problematické momenty aneb jak jsme se vyrovnali s autorskými právy
Když jsme tento projekt vymýšleli (zárodky nápadu vznikaly již před dvěma lety), představa řešitelského týmu byla taková, že
zdigitalizované a zrestaurované nahrávky budou sloužit nejen studentům a pedagogům AMU, ale že je budou moci prostřednictvím
internetu využívat i další zájemci a tzv. vážnou hudbu. Bohužel novela autorského zákona přinesla jak známo markantní změny
v možnosti volného využívaní děl pro studijní potřeby. Během řešení projektu jsme byli nuceni hledat možnosti, jak
vůbec záznamy moci “pusit” do počítačové sítě. Nakonec se podařilo jednáním se zástupci autorských organizací dospět k závěru,
že uzavřeme tzv. licenční dohodu na konkrétní takto zpřístupňovaná díla a za ta zaplatíme jednorázový poplatek. Tím nám bude
uděleno povolení využívat záznamy pro studijní účely v rámci školy, tj. v prostředí počítačových sítí s tím,
že po technické stránce je přístup zajištěn pouze v rámci AMU. Poslech mimo síť AMU je technicky zablokován omezením
přístupu na server pouze ze strojů s IP adresami AMU. Musíme zároveň prokazatelně zajistit, aby možnosti zkopírování
těchto záznamů bylo technicky natolik složité, že ho nelze běžně provést ze strany uživatelů. V rámci pilotního
projektu byla použita pouze díla na něž se autorská práva již nevztahují.
|
